Příspěvky

Netoulej se nocí sám

-
Obrázek
  I.   Temnou nocí se táhnou jen k samotě odsouzení. Nezní jí volání putujících kmenů, nikde není vidět osamělé ohně. Jen místy planou ohně v kruzích kolem stanů z vydělaných koží. Nikdo necestuje sám a už vůbec nenocuje na otevřeném prostranství. Víš proč to tak je můj náhodný hoste? Sedíš mi tu u mého ohně a venku podupává tvůj zvláštní velký pes, na kterém jsi přijel. Nevíš, to proto Tě překvapilo, že kolem naší vsi nejsou žádné hlídky, než ty které zpoza trnité hradby přihazují dříví a suchý hnůj na ohně planoucí venku. Možná jsis všiml, že přitom koukají spíše nahoru nad své hlavy, než kam vlastně co hází, nebo co se odkud blíží. Ne? Zvláštní. No, možná bych ti to měl povědět.   Několik zim zpět se našim chlapcům během lovu povedlo objevit v pláni muže. Vypadal jako by spadl z vysokého útesu. Rozlámaný tak jako by někdo každičkou jeho kost přerazil válečnou holí, v jeho bocích byly stopy po kamenných nožích, podívej skoro jako po tomto. Vidíš ten tvar? Silné naho
Okomentovat
Další informace

písek

-
Obrázek
                            Zrníčka písku unášená zběsilou silou větru,                                                                        prolétají bezbranná hrdlem přesýpacích hodin. V objetí drobounkých vodních kapének,                                                                       pomalu mění horoucí jarní den. Šedá obloha se zalyká pláčem,                                                                       jen masa podlehlá gravitaci se řítí zemi vstříc. V neštovicích dopadů zůstávají zrna křemene,                                                                       jak miniatury hor z nichž vzešla. A prchající voda vytváří mapy předvěkých krajin,                                                                       ztracené už pouhou neznalostí lásky. To vítr mění svojí vůlí koryta řek,                                                                       tvář krajiny i vodní proudy. Osudy lidí, pouhým přemístěním malých zrnek písku,                              
Okomentovat
Další informace

Operation Repulse

-
Thunderbolty nad Bastogní Il-2 BOX special operation odkaz na vimeo
Okomentovat
Další informace

Životní změny II

-
Obrázek
  Není ze mě frutarián a pořád žeru maso, vydrželo mi to něco přes měsíc. Pokoušel jsem se ověřit tvrzení z obrázku vedle tohoto textu. Prostě mi to vrtalo hlavou a bylo mi dost blbě duševně. Zkusil jsem si tedy udělat sofistikovanou prdel z celého světa kolem mě. Vlastně to fungovalo, v práci se na mě koulali jako na ještě většího exota a záviděli mi odhodlání držet dietu a pracovat se svým jídelníčkem. Někde šlo pomalu o závist, další navrhovali psychiatrickou léčebnu. Takže k ověření jednotlivých tezí a tomu jak to dopadlo. Bod jedna. Nikdo se nepokusil, jen já a několikrát, tohle jsem prostě se zásobou vína, kterou jsem tu měl nedokázal. Na rovinu přiznávám, že mi začíná víc a víc chutnat, vodka, víno všeho druhu, gin, začínám se bát, že sklouzávám od kvartálního alkoholismu k tomu normálnímu. A že mi tedy náladu nevylepšuje. Jen se mi snáz usíná a nemám, nebo si nepamatuji, ujeté sny. Tedy když zrovna piju. V noci na dneše
Okomentovat
Další informace

Pokušení všedního dne

-
Obrázek
  Černovlásko, cizí violo vonící javorem plná křivek a harmonií rozezníš struny, v srdci zamrazí Černovlásko, linie šíje bělavým mramorem něha a hřích je symfonií oči jež svítí, myšlenky rozrazí Černovlásko, Tvá pokožka prodchnutá sametem tajemný úsměv fantazií svůdná Salome o život tančí Černovlásko …
Okomentovat
Další informace

Životní změny

-
Obrázek
  Přemýšlel jsem co se životem. Pochopil jsem, že potřebuji nějakou změnu, všechno mi padá na hlavu a nic mě nebaví. Ztrácím se ve svojí posteli a prázdném bytě. Tlačí mě srdce a mozek si prozpěvuje nesmyslné mantry. Zmiz, uteč, umři, zapoměň a stejně je všecko fuk. Potřebuji nějakou změnu, zdraví se sice zlepšilo, ale ještě něco by to chtělo. Poslední dobou mi navíc vůbec nechutná, v krámech jen bloumám furt kolem dokola. Nerozhodně přemýšlím a procházám se mezi regály, někdy mi kručí v břiše a okukuji co je k mání. nakonec odejdu s pár kousky pečiva. Chutná vlastně jen ovoce, po mase je mi zle, ale ne od žaludku. Ne nebolí mě svědomí, že žeru nevinná zvířátka. Dobře vím jak ty balíčky v chladících boxech vznikají a nevadí mi to. Ostatně plácnout králíka za uši a stáhnout mu kožíšek ještě umím. Tady není problém.     Nicméně poslední dobou jedu na litrech pudinku, vodě, litrech červeného vína a vůbec nechutných věcech balených do blistrů a vaniček z plastiku. Sem tam to proložím smaže
Okomentovat
Další informace

pocit bezpečí

-
 Víš Veroniko, pamatuji si jeden večer, kdy jsem byl na návštěvě u známé, směl jsem přespat a dobře jsme se bavili. Večer byl dlouhý a trocha bílého vína prozářila svými odlesky příšeří pokoje. Ta žena odešla do koupele a já zůstal sám, v křesle jsem listoval knihou, a v pološeru se trochu zasnil. Nějakou dobu jsem už byl nemocný a léky s kortikoidy nechávali stopu na mé mysli.  Po čase se vrátila zabalená v ručníku, který přetékal jejími oblinami a z kterého jí málem vykukoval zadeček. Přímo přede mnou začala z koše lovit vyprané prádlo a zdobit jím věšák. Chvilkově tak bylo vidět tu více, tu méně půvabné kůže. Někdy se trochu posunul větší kus ručníku a dával více znát než tušit. Seděl jsem v křesle, sledoval vše co se nabízelo a přihloule se usmíval.  O něčem jsem mluvili, ale pamatuji si jen její větu.  "Nekoukej tak, jsem stejně puklá jako všechny ostatní."    Mozek říkal, Dane, s tím by jsi měl něco dělat, tady se otvírají možnosti a sny. A srdce si běželo svým tempem.
Okomentovat
Další informace