Noční poutník
Toulám se noční krajinou nohama vnímám trávu zrosenou ale tu krásu hvězdnatou, nevnímám myslí jsem jinam zatoulán snažím se přijít na nápad jak vyplout zpět, do klidných vod opustit proudy neklidné nemít už mysl bolavou objevit nový přístav co skryt je mlhou, dálavou. Toužím zas jen tak chodit tmou vnímat lesk hvězdokup a s paní měsíční vést v verších rozhovor o běhu všedních dní a kráse nevšedních jak já mám život rád a ona kolik toho viděla. Jen tak si lehnout do trávy nad hlavou nebe jež mění barvu z temné na světlou přivítat den co přišel po noci mít důvod pro nějž žít.