Ringlett

Poslední dobou je obrovským tématem testování na COVID, ten nový čínský zápal plic. Nebudu rozebírat nebezpečnost ani nic jiného. Ale souvislost to spolu má. Když jdete na test, strčí vám tam špejli s vatičkou na odběry hluboko do nosní dutiny. Kolegyně o tom mluvila, a že by to prý nesnesla, omdlela by, poblinkala by se a vůbec by na ten test nešla. Já jsem si zrovna koupil v automatu na prodejně kafe, sypal do něj nerafinovaný cukr ukradený v kanceláři, držel v pravé ruce míchátko. No a v tu chvíli jsem se musel podrbat. Zvedl jsem ruku s míchátkem k uchu a začal se drbat. U kolegyně to způsobilo čilou reakci "Proboha, nestrkej si to do toho nosu, je to hnusný, něco si uděláš, je mi z tebe blbě." Otočil jsem se, spustil ruku s míchátkem dolů do úrovně prsou a ukázal kolegyňce "Hele, já se jen drbal. To by Tě to fakticky tak prudilo? A co by to s tebou tedy udělalo?" Dostal jsem přednášku o tom jak je to hnusné, nehygienické a vůbec. Chvilinku, opravdu jen oka

  Já na tahle věci  moc nejsem, ale letos se to myslím opravdu hodí. Zlomte vaz!  

 Přes noc napadli tři centimetry sněhu a vše se přebarvilo na bílo, zmizel nepořádek v příkopech, ale pro změnu se v nich objevila odpočívající auta některých řidičů. Změnil se  zvuk i vůně světa. Znáš ten pocit kdy se probudíš a v tu ránu víš, že se svět změnil. Že tma změnila svou podstatu, ale světlo dne je stále daleko. Takové bylo dnešní ráno.  Den klouzal po zmrazcích a hrudkách sněhu ve kterém cestou do školy děti prošlapali pěšinky než aby spořádaně pochodovali po chodníku. Skoro každý nadával na bílé svinstvo a podivoval se mojí touze po ještě alespoň půl metru těch miriád vloček nejrůznějších tvarů. Čas začal nahrávat horkému čaji, svařenému vínu a teplé peřině ve společnosti knížky vonící starobou zažloutlých stránek s drobnými literami. Ano přiznávám se bez mučení, cvičím si tu a Tobě stylistiku a hraji si záměrně se slovy. Cvičím si záměrně svůj sklon ke složitým popisům jednoduchých věcí. Vždycky mi šlo spíše psát než povídat, sklony k mlčení jsou mi vlastní a jen rád pos

Drahý Ježíšku, dostal jsem pro Tebe dopis od svého dítěte podobající se spíše inventurnímu seznamu většího velkobchodu s hračkami, hudebními nástroji, knihami s přimíchaným sortimentem velkobchodu pro výrobu toxických plynů a výbušnin. Odhodlal jsem se do seznamu zasáhnout a částečně ho vyřídit. Ne, nemusíš mi děkovat, ale mohl by jsi se zamyslet nademnou spolu se mnou. Pomalu se začínám blížit krizi středního věku a začíná mi docházet, že v písničce přiložené k tomuto textu je daleko více pravdy než bych si dříve myslel. Dostal jsem se totiž do stavu, který mě neznámý autor výše umístěné písně , vetknul do textu. Tedy věku kdy se mi líbí auta nepraktická, krásná a jednoúčelová, bez moderních technologií, taková která přinášejí radost a úsměv kolemjdoucích nad tím pošetilím bláznem co ten krám řídí a nedejbože si ho dokonce koupil. Přál bych si od Tebe tedy tento Caterham Super Seven 1600 nebo pokud by jsi byl opravdu při dobré náladě původní Lotus Seven.     Samozřejmě se v tom