To že se člověku zdají sny je asi úplně normální. Jejich povaha se pak liší podle toho s čím se náš mozek, údajně, snaží z celého dne vyrovnat. Nevím mě se zdají buď pěkně divoké nesmysle nebo naopak podivné vize z minulosti i budoucnosti. Poslední dobou se mi zdá o plnoletém Klokanovy, což občas obnáší šílené skutky a sem tam jámu plnou nehašeného vápna. Černovlasé dívce jménem Patricie, vlastně ani žádnou takového jména neznám, která mne snad i miluje a miniaturním vozítku značky Caterham 7. Paradoxně velmi často se mi zdá i o domě číslo popisné 85, který už dávno není v majetku naší rodiny. A přesto se jím ve svých snech stále procházím, stále v něm žiju a nejenom já. A i přeto, že pochybuji, že by ještě stála trhám si na té zahradě hrušky ze stromu a ve sklípku pod svahem se skrývají lahve vína a moštu ze zelených sladkých letních jablek. 2016 Neděle začala z lehka, normální procházka po lese plném mochomůrek velikosti paneláku a vyhýbání se podrážkám s trny na nohou hnědě
