Ringlett

  Leze na mě jaro, pozoruji ženy a dívky odkrývající pomalu své dekolty a lýtka, odívající se do vzdušnějších a nebo obtaženějších kouslů vytažených z loňských šatníků. Sleduji z balkonu zajíce nahánějící se po poli pod oknem a kosí samečky prohánějící konkurenci na slibně vypadajícím žížalovém záboru. Koukám na šmolkově modrou oblohu pomalovanou obláčky někde tam vysoko kde létají jen orly a dopravní letadla. Do nosu mě bije vůně rašící trávy a ve městě nejrůznější parfémy, jen lehce naznačující, či tvrdě sladké, průrazné jako patnáctikilová palice na podbíjení železničních pražců, to podle věku a sebevědomí dotyčné. Zeleň mě táhne někam ven, lehnout si na sluníčko někam na mez, otevřít si láhev sladkého kořeěněného červeného vína a vyhřívat své stárnoucí kosti v teple vzdálené hvězdy. Občas je jarní průběh prudký až spalující, to ve chvílích kdy pomalu podléhám touhám a vášním, vyju na měsíc v úplňku, převaluji se v posteli škrtíc se peřinou a pomalu mě dohánějí mé resty, nedodělky a