Netoulej se nocí sám
I. Temnou nocí se táhnou jen k samotě odsouzení. Nezní jí volání putujících kmenů, nikde není vidět osamělé ohně. Jen místy planou ohně v kruzích kolem stanů z vydělaných koží. Nikdo necestuje sám a už vůbec nenocuje na otevřeném prostranství. Víš proč to tak je můj náhodný hoste? Sedíš mi tu u mého ohně a venku podupává tvůj zvláštní velký pes, na kterém jsi přijel. Nevíš, to proto Tě překvapilo, že kolem naší vsi nejsou žádné hlídky, než ty které zpoza trnité hradby přihazují dříví a suchý hnůj na ohně planoucí venku. Možná jsis všiml, že přitom koukají spíše nahoru nad své hlavy, než kam vlastně co hází, nebo co se odkud blíží. Ne? Zvláštní. No, možná bych ti to měl povědět. Několik zim zpět se našim chlapcům během lovu povedlo objevit v pláni muže. Vypadal jako by spadl z vysokého útesu. Rozlámaný tak jako by někdo každičkou jeho kost přerazil válečnou holí, v jeho bocích byly stopy po kamenných nožích, podívej skoro jako po tomto. Vidíš ten tvar? Silné naho
