Ringlett

Jak já bych to. Týden se válím doma a prý tím zachraňuji republiku, hmm fajn, kdo ale zachrání moji příčetnost. Toustr se se mnou odmítá bavit a zarputile mlčí. Ráno mě místo budíku v 5:30 budí strakapoud rámusem v 6:50. Sekera opřená v koutě u věcí na kempování mi promlouvá do duše, pojď půjdeme vedle vypnout tu hlasitou televizi a třeba vypneme i někoho jiného. Začíná být dost přesvědčivá. Normálně jsem chodil na procházky a vyhýbal se blbům se stejným nápadem, včerejšek pr olil, dneska vesele sněží a sněženky v takovém tom mini lesíku na poli, kdysi jsem věděl jak se tomu sakra říká, zmizeli pod nánosem sněhu. Do práce mě odmítají pouštět a cukrárny jsou zavřené. Zkouším šít roušky pro čtyřiašedesát pavích oček a dochází mi bavlna z rozstříhané noční košile. Bojím se otvírat lednici, jednak z ní vypadává piksla s hořčicí a jednak se bojím, že ji vyhazuje premiér vlády, tu pixlu, lednice zatím stojí na místě. První dvě paví očka která roušku dostala se podivně potácí

  Letní prázdniny v plném proudu, děti není k obrovské radosti rodičů kam uklidit, letní tábory praskají ve švech, školní družina nefunguje a školní personál se pomalu vzpamatovává z omámení vyvolaného přísunem uklidňujících léků. Mařenka a Jeníček, toho času osmiletí haranti na zabití hrají na nervy sví matce a otci. Dotyčná matka uprchla do zaměstnání a otec zoufale bere obě děti s sebou do lesa. Kus od domu vznikl na jaře polom a lesáci ho teď létě pomalu likvidují. Dětičky poletují v blízkosti motorových pil, Jeníčka chytá hysterický záchvat nad absencí signálu WiFi a Mařenka odstřeluje svou airsoftovou puškou dřevorubce, houby, veverky, prostě vše. Naštvaný a postřelený polesný chvilku seřvává tatínka obou harantů a ten je rezignovaně odvádí na blízkou paseku se seníkem. Zabavuje nadšené Mařence sirky a nechává obě děti se zásobou potravin o samotě s tím, že si je za pár hodin vyzvedne. Kolem poledne sebere polesný auto a několik lesáků a vydávají se na oběd do blízké ve

Krutá horská zima, v osamělém domečku pod lesem si tři čuníci na ohni v krbu vaří k pozdní večeři fazole v rajské omáčce. Škvírou pode dveřmi profukuje průvan. První čuník se najednou zamyslí a prohlásí "Snad se tu neukáže vlk, nevím jak by jsme mu utekli v tom sněhu venku." Druhý čuník na to "Snad by jsme mohli schovat na půdě." A třetí čuník to rozetne "Ty První jsi nejstarší, třeba by jsi se mohl obětovat ve prospěch většiny" řekne s krví podlitýma očima. V chaloupce zavlá dne okamžitě těžké vše obsažné ticho, které asi po čtvrt hodině přeruší ťukání na dveře. Všichni tři čuníci se okamžitě srazí do jednoho chumlu a strnule zírají na dveře. Zvuky se začnou ozývat od zamrzlého okna a v ledu na něm se pomalu dělá kolečko odkrytého skla. Čuníci se vrhnou ke stranám okna tak aby je nebylo vidět. Zvuky ztichnou. Po chvíli se pomalu začne kývat lustr uchycený k jednomu z trámů střechy. Čuníci po sobě začnou vrhat vyděšené pohledy. Druhý ču