Ringlett

Ó krásko z osamělých snů Plameni zapomenuté touhy Skrýši všech lidských slastí Majitelko překrásných očí Hebký kotníčku hodný polibků Džbánku dobrých nadějí Horoucí srdce planoucího citu Nezapomenutelná duše něhy Studnice horkého lidského tepla Oblaku zapomenuté lásky   Smutná princezno z pohádky Slzící květe piniového keře Planoucí růže z rozvetlého sadu Rozkvetlá jívo na břehu řeky Sběračko ztracených duší Překrásný holandský tulipáne Kostičko ledu na rozpálené kůži Noční sne potrhlého básníka Prameni Venušiných vlasů Motýle jižních pralesů Rybko z horského potoka Lani z lužního lesa

                    Není už komu psát potmešile zabarvené básně Není kdo chtěl by je číst, hledal skryté významy Není zasněný blázen, zestárnul a to beznadějně Není známý, bohatý a zdravý, je pouze neznámý Možná neselhal, co ale vnímá kolem sebe dál Možná nezapomněl milovat, ale je vůbec koho Možná dobíhá jen temnou silou čirého zoufalství Možná neví co hledá a nenachází tedy ničeho Kdyby žil jinak a hledal více, byl to stále ještě on Kdyby nemiloval, třeba by zůstal jinak šťastný Kdyby nepoznával, nesnil a nečetl, nemýlil se Kdyby zapadl a přizpůsobil se, byl by spokojený Je jenom pomýlený, či smutný opuštěný blázen Je ve vleku okolností, a změna se nedostaví Je beznadějně ztracený a nenachází další síly Je třeba jen když něco chtějí a není nikde chtěný On je já A já jsem jeho stínem Připoután k jeho kotníku Jak olověné závaží na konci řetězu Já jsem on Zapomněli mě tady Nechci s ním žít a nemám jinou možnost Emoce? Jen rezignace