Ringlett

 Před spoustou let mi psychiatřička řekla, že "s depresí se buď musí bojovat. Nebo před ní šikovně utéct".  Asi by se sama divila kam jsem až dokázal utéci před pár dny. Byla mi způsobená deprese. Není třeba znát důvod. Naučil jsem se prostě sednout do auta, vzít směr a zmizet. Loni jsem byl v Budějovicích, na jaře v Krakově, no a tentokrát jsem po deseti hodinách jízdy už prostě neměl kam.  Auto skončilo na přechodu asfaltky do písku na břehu studeného slaného moře. A někde za mnou vycházelo slunce. Naprosto nesrozumitelně mluvící maníci z dodávky co se vynořila z písku a ranní mlhy mi pomohli vytlačit auto zpátky na asfalt, protože jinak by tam zůstali se mnou, nechali mě odcouvat kus zpět a pak zmizeli. Teprve tehdy jsem si díky jejich zadní registrační značce a pismenům NL na ní uvědomil kde jsem. Bůhví kde v zatraceném Holandsku, daleko od domova a v neděli ráno. Bez koruny, natož eura v kapse. Co zbývalo, deprese poněkud ustoupila, po procházce po mořském břehu kde jsem

Rozbil jsem vinou číši naplněnou Tvým tichem abych zametl stopy svých chyb Mlčení bývalo výzvou důvěrným vyznáním teď páře útroby tupý nůž Nehledám odpuštění a nedávám vinu ticho změnilo vše Loučím se střepy jako po přípitku

Na samý okraj společnosti Na samý okraj srázu Balancujíce na okraji parapetu Natahující ruku po lidskosti Život co plyne kolem Řeka unášející tmavou hlínu Tma stíhající paprsek světla Uroboros věcného konce Plíce sbírající kousíček vzduchu Oči vnímají mžitky okamžiku Sklouznutí k stavu zapomnění Prsty sevřené do prázdna Zpomalení skutečnosti Za samou hranu času Okamžik chuti mědi Měsíc na sítnici

  https://ringlett1978.rajce.idnes.cz/Krakov/   Jako jméno zadejte:  Krakow Jako kód pak: Krakow2022 Letecké muzeum? Dvakrát jsem si musel sednout a rozdýchávat tu záplavu dojmů. Fůra naprostých rarit, hala poloviny fotbalového hřiště nacpaná jen motory od počátku letecví po RD-33, pěkně na těsno.Neexistuje přehrada mezi exponáty a divákem. Jediné co je, tak u vstupu upozornění "Prosíme nerozebírejte nám exponáty" a pak na ploše cedulky "nelezte na exponáty". Dozor tam někde byl, ale nějak si vybavuji jen trojici moc krásných holek ve vstupu a pak už mi lidi zmizeli. Občas jsem v zasnění i do někoho vrazil a vlastně vnímaljen malé děti s kterými jsme se vzájemně pletli pod nohama těch letadel. Wavel. Vlastně ruina, a R-U dělostřelecká pevnost, založená jako hradiště vládci Velké Moravy, kterou si poláci od půlky 19. století staví tak jak si představují sídlo polských králů. A nutno říci, že to vypadá velkolepě. Kněz vylézající ze služební Oktávky a skasáv

Fotografie je prý umění, nevím pro mě je to útěk z reality a pocit bezpečí a nezranitelnosti za hledáčkem. Fotím pro radost. Kdysi jsem od dědy dostal Vilii ze Sovětského svazu na kinofilm, buhví kde skončila a kde jsou ty fotky. Často jsem později fotil na vypůjčené fotoaparáty, taky na automat od Minolty, jak kinofilm, tak digitál. Dokonce jsem jednu dobu nosil formát 9x6 cm ještě předválečnou německou výrobu. Ne značku si nepamatuji, fungoval, ale za dobu co jsem ho měl jsem vyfotil jen dva filmy které padli za vlast při vyvolání. Teď mám asi třetí rok Canon a spokojenost. Jen jsem asi měl vzít 2000D kvůli kovovému bajonetu. V plastovém u 4000D občas ztrácí teleobjektiv kontakt.   Fotografie z útěků před realitou  

  Chodíte kolem nich nevidíc Zoufalí blázni plouží se ulici Pohledem lehce vyhnete se víc Po nemožném v srdci toužící K smíchu, pláči či zatracení Minulost není správnou volbou Jazykem zbití, životem  potracení Drásaní svatí, horečnatou touhou A třeba jste odpovědí, příčinou Tlučou jak bílou holí, otázkou A všechno končí pod toutéž stélou

 Každé ráno v 6:36 se v ohybu silnice před mým oknem objeví víla. Vynoří se v zatáčce napůl jako přelud v ranní mlze, ztepilá černovláska, mladá jako listopadové víno a krásná jako orchidej v amazonském pralese, rychlým elegantním krokem mladé laně se pronese prostorem orámovaným obrazem mého okna a zmizí ze zorného pole. Je 6:38 a je po okouzlení.

Paul Kidby  

  Má paní z osamnělých snů                                  Jsem doma sám a srdce hledá uschovanou melancholii                                                                                          Čas zase běží svojí cestou, jak honil by ho Ďas                                           A temno za oknem mi krade Vaši vůni  

 Rád koukám na filmy, rád poslouchám hudbu. Vím, že se mi i v poslední době spousta filmů líbila, ale filmová hudby mě v nich nezaujala. Nepamatuji si ji. Ale pamatuji si starou filmovou hudbu.