Ringlett

  Jak jsem se vám určitě dokázal zmínít, už nějakou dobu, skoro dva roky nesmím opravdovou čokoládu a můžu jen tu bílou břečku. No sice si občas malý kousek na dortu dám, ale to se skoro nepočítá. Zato dneska to bylo. Utíkal jsem do práce a cestou si zaběhl koupit cosi k pití, a u regálu se sušenkama jsem si řekl, proč ne. No popadl jsem cosi co vypadalo jako keksy v krabičce a mazal otvírat tu naší haluznu. Po zvládnutí prvních pár nadržených kutilů a "makám i v sobotu, jsem dobrej řemesník" lidí jsem si rozbalil balíček. A kurnik, vevnitř sice byli keksy, ale ty potvory byli polomáčené v 75% čokoládě. Neodolal jsem, fakticky jsem to nezvládl. Snědl jsem asi tři a k mému překvapení mi to ani moc nechutnalo. Další dva dostal klučina kolem tří let, co obětavě tahal tátovy trubky a fitinky po krámě, a rychle je spucoval aby mu nebyli zabaveny. No a pak se začali dít věci. Ne s ním, se mnou. Zpomalil se mi čas, všechno chtělo strašně moc energie a mozek se mi odstěhoval i s oč

Děvče, černé svědomí nedává mi spát křičím své pocity v celé okolí vnitřní žal srdce mé rozdrtí.   Jenom občasný Tvůj dotek, drží z nadějí jen tenký vlásek jsem v sobě ztracen, potácím se časem a tebe múzo všeho dění, zas stále znova marně hledám. Přitom však vím, a to je mi líto, že znám tě od zrození světa kdy vynořili jsme se z vln. Ty, stále krásná krutá víla. Já, jenom chudák poeta nesnáším tvoje úskoky a nářky, ze sna mě budíš, když předstíráš. Když předstíráš že nemáš jiné lásky. Sprostě Tě závidím malířům, písničkářům chtěl bych tě zamknout, v dobrém bydle, však nemá oken, dveří, celičký náš dům. _____________________________________ Založeno na starší verzi uveřejněné roku 2008, nevím, zkuste posoudit sami. Asi jsem se opravdu změnil,lidsky i literárně. Velká část z toho co jsem napsal mi přijde nepoužitelná. K ničemu a bez vyznění. Té co nás nutí psát