Dopis do neznáma

 Přes noc napadli tři centimetry sněhu a vše se přebarvilo na bílo, zmizel nepořádek v příkopech, ale pro změnu se v nich objevila odpočívající auta některých řidičů. Změnil se  zvuk i vůně světa. Znáš ten pocit kdy se probudíš a v tu ránu víš, že se svět změnil. Že tma změnila svou podstatu, ale světlo dne je stále daleko. Takové bylo dnešní ráno. 

Den klouzal po zmrazcích a hrudkách sněhu ve kterém cestou do školy děti prošlapali pěšinky než aby spořádaně pochodovali po chodníku. Skoro každý nadával na bílé svinstvo a podivoval se mojí touze po ještě alespoň půl metru těch miriád vloček nejrůznějších tvarů.

Čas začal nahrávat horkému čaji, svařenému vínu a teplé peřině ve společnosti knížky vonící starobou zažloutlých stránek s drobnými literami.

Ano přiznávám se bez mučení, cvičím si tu a Tobě stylistiku a hraji si záměrně se slovy. Cvičím si záměrně svůj sklon ke složitým popisům jednoduchých věcí. Vždycky mi šlo spíše psát než povídat, sklony k mlčení jsou mi vlastní a jen rád poslouchám slova svých blízkých.

A dnešek s ránem zasypaným od sněhu, studeným večerem vybízejícím ke svaření vína by se k tomu moc dobře hodil. Po tom šedivém konci podzimu je tohle bílo vítanou změnou. Tím více, že těch pár snítek sněhu do pár dní zmizí.