To on

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Není už komu psát potmešile zabarvené básně
Není kdo chtěl by je číst, hledal skryté významy
Není zasněný blázen, zestárnul a to beznadějně
Není známý, bohatý a zdravý, je pouze neznámý

Možná neselhal, co ale vnímá kolem sebe dál
Možná nezapomněl milovat, ale je vůbec koho
Možná dobíhá jen temnou silou čirého zoufalství
Možná neví co hledá a nenachází tedy ničeho

Kdyby žil jinak a hledal více, byl to stále ještě on
Kdyby nemiloval, třeba by zůstal jinak šťastný
Kdyby nepoznával, nesnil a nečetl, nemýlil se
Kdyby zapadl a přizpůsobil se, byl by spokojený

Je jenom pomýlený, či smutný opuštěný blázen
Je ve vleku okolností, a změna se nedostaví
Je beznadějně ztracený a nenachází další síly
Je třeba jen když něco chtějí a není nikde chtěný

On je já
A já jsem jeho stínem
Připoután k jeho kotníku
Jak olověné závaží na konci řetězu

Já jsem on
Zapomněli mě tady
Nechci s ním žít a nemám jinou možnost

Emoce?
Jen rezignace