Tiché rozhovory

-
Chtěl bych si povídat
S Tebou si povídat
Na všechno zapomenout
Bříšky prstů si povídat
Na všechno zapomenout

Abych si mohl vzpomenout
Na prahu svojí smrti
Na Tebe vzpomenout
Na prahu svojí smrti
Vzpomínku držet v hrsti

Na rozhovory holé kůže
Až zbudou maličkosti
Na rozhovory holé kůže
Na trny rudé růže
Chuť polibku z osamění

Až zbude pouze duše

Komentáře

Okomentovat

Prosím važte slova a pamatujte, že svým příspěvkem děláte reklamu sobě, nikoliv mě.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Krutý život

-
Obrázek
 Dokoukali jsme s Klokanem filmovou sérii o ňoumovy co se stal slavným díky své lehkomyslnosti a tomu, že ho jeho zahradník na svých zádech donesl do hloubky činného vulkánu. Film o tom jak se lůzr a ztracenec vyhoupnou na výsluní díky nedokonalosti systému, sociální nerovnosti a ruce osudu podřízené dlouho žijícím asexuálním bytostem se sklony k dobře vedené plemenitbě nižších stvoření. Jinak jsem zdráv a věnuji se mučení malých zvířátek koktajících neznámá složitá slova s přehlasovynými písmenky. Venku padá tuhý déšť a zaplavuje okolí tuhnoucími loužičkami. Tma se opírá o okno a snží se ohřát uvnitř bytu. Sýkorky vzdali snahu prokopat se krmítkem a vyklidily pole pro veverku se šátkem přes oko kradoucí tvrdý rohlík z okeního parapetu. Podle naší politické representace se nejlépe vlakem cestuje v případě, že ostatní zůstanou doma. Svět pokračuje v šílenství. Výkupní cena lymfy se ztrojnásobila, na to reagují některé domovy důchodců zaváděním lymfatických farem pro zlepšení fyn...
Další informace

Dopis do neznáma

-
Obrázek
 Přes noc napadli tři centimetry sněhu a vše se přebarvilo na bílo, zmizel nepořádek v příkopech, ale pro změnu se v nich objevila odpočívající auta některých řidičů. Změnil se  zvuk i vůně světa. Znáš ten pocit kdy se probudíš a v tu ránu víš, že se svět změnil. Že tma změnila svou podstatu, ale světlo dne je stále daleko. Takové bylo dnešní ráno.  Den klouzal po zmrazcích a hrudkách sněhu ve kterém cestou do školy děti prošlapali pěšinky než aby spořádaně pochodovali po chodníku. Skoro každý nadával na bílé svinstvo a podivoval se mojí touze po ještě alespoň půl metru těch miriád vloček nejrůznějších tvarů. Čas začal nahrávat horkému čaji, svařenému vínu a teplé peřině ve společnosti knížky vonící starobou zažloutlých stránek s drobnými literami. Ano přiznávám se bez mučení, cvičím si tu a Tobě stylistiku a hraji si záměrně se slovy. Cvičím si záměrně svůj sklon ke složitým popisům jednoduchých věcí. Vždycky mi šlo spíše psát než povídat, sklony k mlčení jsou mi vlastní...
Další informace