Zmaten půlnočními příběhy

Posledních několik týdnů se mými sny proplétá každonočně dvojice příběhů a denním bděním pak deprese, vyhoření a zvláštní pocit smutku a rezignace. O dnech psát nebudu, ty noční příběhy jsou daleko zajímavější, nejsou navzájem spojeny dějem, jen mojí postavou. V každém z nich figuruje jedna nádherná dívka, omlouvám se, vlastně obě jsou již krásnými ženami. To jen já si je stále pamatuji jako půvabné dívky. A každá figuruje v naprosto odlišném prostředí.

První najdu, když sestoupím travnatým svahem, písčitou pěšinou na sluncem prozářenou kamenitou pláž, nahou lesknoucí se odlesky slunce na mokré kůži, vynořivší se zpoza vápencového balvanu, mířící za mořskou koupelí. Krátce se ohlédne. Její tvář lemovanou tmavými vlasy prozáří úsměv a červeň překvapení, pravou ruku pozvedne k pozdravu, zamává mi. Rozběhne se jako laň k čáře přílivu a rychle zmizí ve zpěněných vlnách moře. Moře utichne jako by na jeho hladinu kdosi vylil olej z obrovské amfory. Dívka zmizí, nikdy nebyla, nikdy již nebude. Jen v dálce nad mořem se ozývá volání racků spatřivších pevninu.

Druhá zrzavá, žádoucí, s úsměvem tenkým jako vlas, prochází posekanou otavou na lesní louce, její postavu oblečenou v letních šatech vykreslují rudé paprsky zapadajícího slunce. Pomalu míjí zbytky zaniklého sadu, míří ke zplanělé jabloni se zkroucenými větvemi obtěžkanými kyselými jablky. Na obloze se vystavují šedobílé patvary mraků se zlatými okraji, nesených pomíjejícím větrem. Uvědomuji si chladnoucí půdu pod svými zády a prohlubující se stín koruny plané jabloně. Cítím sucho na rozpraskaných rtech a pozoruji postavu dívky v letních šatech blížící se posekanou otavou. Chodidly rozhrnuje trávu shrnutou do řádků, aby ji příliš nepromáčel možný déšť, na ukazovák pravé ruky si navíjí neposedný pramen dlouhých rusých vlasů a pomalu krok za krokem se blíží. Sklání se ke mně a natahuje ruku, nedosáhne, klesá na kolena. Opírá se levou rukou o trávu u kmene stromu a pravou se snaží dosáhnout na mé čelo. Nedaří se jí, klečí a natahuje ruku, chybí snad jen kousíček, snad cítím i teplo té dlaně. A přesto nedosáhne.