Když se odmlčí můza

Děvče, černé svědomí nedává mi spát

křičím své pocity v celé okolí

vnitřní žal srdce mé rozdrtí.

 

Jenom občasný Tvůj dotek,

drží z nadějí jen tenký vlásek

jsem v sobě ztracen, potácím se časem

a tebe múzo všeho dění,

zas stále znova marně hledám.

Přitom však vím, a to je mi líto,

že znám tě od zrození světa
kdy vynořili jsme se z vln.

Ty, stále krásná krutá víla.

Já, jenom chudák poeta

nesnáším tvoje úskoky a nářky,

ze sna mě budíš, když předstíráš.

Když předstíráš že nemáš jiné lásky.

Sprostě Tě závidím malířům, písničkářům

chtěl bych tě zamknout, v dobrém bydle,

však nemá oken, dveří, celičký náš dům.

_____________________________________

Založeno na starší verzi uveřejněné roku 2008, nevím, zkuste posoudit sami. Asi jsem se opravdu změnil,lidsky i literárně. Velká část z toho co jsem napsal mi přijde nepoužitelná. K ničemu a bez vyznění.

Té co nás nutí psát

Dívko, mě černé svědomí nedává spát

proč jen si nemohu lásku tvou přát

tajím své pocity okolí

vnitřní žal srdce mé rozdrtí

a jenom občasný Tvůj dotek

drží mých nadějí jen vlásek

jsem v sobě ztracen, potácím se časem

a tebe múzo všeho dění

zas stále znova marně hledám.

Přitom však vím a to je mi líto

že znám tě od zrození světa

kdy vynořili jsme se z vln

Ty, stále krásná krutá víla

Já, jenom chudák poeta

nesnáším tvoje úskoky a nářky

ze sna mě budíš, když předstíráš

když předstíráš že nemáš jiné lásky

sprostě Tě závidím malířům, písničkářům

chtěl bych tě zamknout

však nemá oken dveří

celičký náš dům.