Na čokoládové vlně

 

Jak jsem se vám určitě dokázal zmínít, už nějakou dobu, skoro dva roky nesmím opravdovou čokoládu a můžu jen tu bílou břečku. No sice si občas malý kousek na dortu dám, ale to se skoro nepočítá.

Zato dneska to bylo. Utíkal jsem do práce a
cestou si zaběhl koupit cosi k pití, a
u regálu se sušenkama jsem si řekl, proč ne. No popadl jsem cosi co vypadalo jako keksy v krabičce a mazal otvírat tu naší haluznu.

Po zvládnutí prvních pár nadržených kutilů a "makám i v sobotu, jsem dobrej řemesník" lidí jsem si rozbalil balíček. A kurnik, vevnitř sice byli keksy, ale ty potvory byli polomáčené v 75% čokoládě. Neodolal jsem, fakticky jsem to nezvládl. Snědl jsem asi tři a k mému překvapení mi to ani moc nechutnalo. Další dva dostal klučina kolem tří let, co obětavě tahal tátovy trubky a fitinky po krámě, a rychle je spucoval aby mu nebyli zabaveny.

No a pak se začali dít věci. Ne s ním, se mnou. Zpomalil se mi čas, všechno chtělo strašně moc energie a mozek se mi odstěhoval i s očima kamsi za hlavu. Koukal jsem na sebe z třetího pohledu, z mírného nadhledu. Vzduch byl hustý jako marleláda, lepil, a ať jsem psal cokoliv musel jsem strašně přemýšlet co to vlastně je, kde jsem a kde vůbec je jaké písmenko na klávesnici. Čísla jsem lovil z paměti někde v záložních souborech své mysli. Čas tekl pomalu kolem, lidé se pohybovali jako elektické vzruchy v nervové soustavě zkofeinované veverky a klávesnice měnila pomalu své tvary. Strašně moc jsem vždy přemýšlel, jak vypadá mezerník a jestli A je to obrácené V nebo to obyčejné V. Hlavou mi pluly vlny s hudbou vlekoucí se pod zátěží několikatunových balvanů na každé notě a v monitoru jsem sledoval pomalou změnu zbarvení jednotlivých pixelů.

No probral jsem se z toho snad po hodině a pevně doufám, že z pohledu těch za pultem to nebylo moc vidět. A že to nebude vidět na pokladně.

Vůbec si nevybavuji, že by na mě čokoláda nebo i cokoli jiného co jsem kdy vyzkoušel z omamných prostředků, tedy moc jich nebylo, někdy podobně fungovalo. Proboha ani alkohol v jakémkoliv množství mi tohle nikdy neudělal. A že bylo pár příležitostí kdy bych se tomu vůbec nedivil.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Krutý život

Dopis do neznáma

Fotřík na baterky