Tohle není Arrakis

písek
písek a poušť
jen prázdno s převalujícím se pískem, žluté nekonečné moře řezajících kamínků, semtam skály nebo roztroušené skupiny balvanů. Vítr nesoucí se kolem, pískající kolem balvanů a vyjící ve skalách. Vítr nesoucí s sebou myriády řezajících krystalů písku. Řeže mě skrz kombinézu, nevím, jak jsem se zde ocitl, vše je v mlze a něco v hlavě mi říká kterým směrem jít. Pamatuji si pět dní v téhle poušti. Čtyři bez jídla, tři bez vody.

Dny tu nejsou tak horké a noci studené jako na sahaře, teplota vlastně skoro neosciluje a vlhkost není k nalezení. Po obloze plují podivné věci, asi nejvíce připomínající napájecí kabel pro počítač. Na konci jejich těla jsou dokonce tři různobarevné výstupky, mezi nimiž přeskakují výboje statické elektřiny, jak je stvoření vleče po písku. Někdy tvor prohne v zádech do kruhu, zarazí dvojici klů do písku. Občas při tom zmizí pod úrovní pouště a už se neobjeví. Častěji se po chvíli vznese zpět k obloze a na svých klech nese nabodnutou jakousi leskle bílou kouli. Začne stoupat, dokud nezmizí z dohledu.

Podle hodinek, ano opravdových, ručičky, kolečka, vyznačené úseky jednotlivých částí dne a nápis Longines, snad také nějaká dávno zapomenutá tradice, je tady den kratší. Nedokážu říci o kolik, sklo hodinek je rozbité a zůstala jen hodinová ručička.

Jsou chvíle, kdy cítím, někdy dokonce vidím, jak se pod pískem něco pohybuje, něco velikostí od podšálku až po pořádnou soupravu metra. Ale tohle není Arakkis, nejsou tady červy, a ani koření, sice tu písek občas duní a já ho raději obcházím, ale není to nic příjemného.

Země se najednou otřásá jako nikdy dříve, padám na zem a cítím otřesy celým svým tělem. Po chvilce se mi podaří vstát a ve směru odkud jsem přišel je vidět obrovský oblak prachu. Řítí se prostorem, rozbíhám se k nejbližším skalám ...

 

Plul pískem, ochutnával ho, žil díky němu. Zaregistroval změnu, cítil bílkovinu a také novou chuť samotného písku, byl těžký a jeho zrnka měla špatný tvar. Ale bílkovina voněla velmi lákavě. Konečně ji našel. Pokroucené cosi bez krunýře, s podivnou kůží. Opatrně ochutnával, pak už se jen cpal udiven tou chutí, množstvím vody v té hmotě. Taky ho udivili kamínky v mase. Rychle vše spolykal a začal plout pískem dolů směrem k té, kterou od toho neuvěřitelně silného zemětřesení neslyšel.