Životní změny II

 

Není ze mě frutarián a pořád žeru maso, vydrželo mi to něco přes měsíc. Pokoušel jsem se ověřit tvrzení z obrázku vedle tohoto textu. Prostě mi to vrtalo hlavou a bylo mi dost blbě duševně. Zkusil jsem si tedy udělat sofistikovanou prdel z celého světa kolem mě.

Vlastně to fungovalo, v práci se na mě koulali jako na ještě většího exota a záviděli mi odhodlání držet dietu a pracovat se svým jídelníčkem. Někde šlo pomalu o závist, další navrhovali psychiatrickou léčebnu. Takže k ověření jednotlivých tezí a tomu jak to dopadlo.

Bod jedna.
Nikdo se nepokusil, jen já a několikrát, tohle jsem prostě se zásobou vína, kterou jsem tu měl nedokázal. Na rovinu přiznávám, že mi začíná víc a víc chutnat, vodka, víno všeho druhu, gin, začínám se bát, že sklouzávám od kvartálního alkoholismu k tomu normálnímu. A že mi tedy náladu nevylepšuje. Jen se mi snáz usíná a nemám, nebo si nepamatuji, ujeté sny. Tedy když zrovna piju. V noci na dnešek jsem zvládal posouvat kontinenty, pašovat zbraně, pěstovat les a osouložit vše co šlo ve snu okolo. Co konkrétně? Vyberte si cokoli co má minimálně dvě nohy a určitě to v tom snu bylo. Včetně vrtulníku.
Takže ne , alkohol mi nikdo nenabízel.

Bod dva.
Vlastně ani ne, sice se všichni divili, ale spousta lidí to brala jako pokus o vyčištění organismu. Maso mi nabídli dva lidé kterým jsem se neodvážil odmítnout, maminka ta tedy v první řadě a pak taková moc pěkná hnědovlasá slečna co u stánku s uzeninami, co byl náhodou vedle stánku s vínem, nabízela ochutnávku sušené šunky a různých druhů dovočiny. Ovoce jsem dokázal jíst fakt dost dlouho, různé saláty ze všeho co jsem se odvážil ochutnat, navíc k obvyklostem jako jablka, banány, hrušky atp. Takže physalis mi nechutná, avocado nesmí být přezrálé a rajčata jsou ovoce, jasné? Hroznové víno nemůžu ani vidět do teď a jestli jsou mandarinky sladké nebo kyselé poznám podle vůně.

Bod tři
Paradoxne naprosto selhal. K sexu sice nedošlo, ale nějakým zvráceným způsobem to fungovalo úplně opačně. Za srpen a první polovinu září se se mnou chtělo seznámit asi pět ženských. Celý předchozí rok a půl tři a naprosto to nebylo k ničemu. Z těhle pěti byla jedna příliš rozměrná, nemám nic proti normálním tvarům, ale rozteklé cosi mě vážně nepřitahuje. Druhá neskutečně nekomunikativní, třetí furt přemýšlela a tvrdila, že musím zapojit fantazii, ale ty dva polibky se nezmohli ani na průměrný fejeton. Číslo čtyři si nechalo zaplatit večeři a kafe a poslalo mě do prdele. Pětka, blond samička co se stále chtěla vinout, bylo co objevovat, poněkud jednodužší v myšlenkách, se snažila opravdu zapůsobit svými půvaby, ale nejvíc jí zajímalo jak jsem doma, kdy v práci a kde vlastně bydlím. 

Od té doby co zase jím normálně nefunguje nic.
Člověka to prostě nutí k zamyšlení. Něco je špatně a já nevím co to je. Sice jsem se dobře bavil, jen ta realita prostě zůstala taková zvláštní.