Starý Bůh

Atmosféra žhnula rudým horkem, jak cosi sestupovalo její hloubkou a z hlasitým řevem se vnořilo do hloubky pralesa. V hustém porostu skalního údolí naplněného mlhou a chladem se krátce prohnala stěna běsnícího vzduchu. Ulomená větev dopadla na spletenou hromadu větví a prutů pomazanou blátem. Temnotou panující uvnitř se prořízl paprsek slunečního svitu a dopadl na skrčenou postavičku.

 

Tvoreček si chlupatou rukou pohladil srst porůstající jeho hrotitou tvář s trčícími chloupky kolem čumáku. Zdvihl se ze svého lůžka spleteného z měkkého listí a vystrčil hlavu z chatrče. Světlo, bojující s bílou šedí mlhy a ustupující tmou noci, vykreslovalo několik dalších chatrčí a ticho se pomalu vracelo ke své vládě. Tvoreček zastrčil hlavu zpět do chatrče a po chvilce se u jejího úpatí rozhrnulo listí halící vchod. Gre vylezl ven a začal tahal větev ze stěny chatrče. Po chvíli se k němu přidala další postavička a společně větev uvolnili. Šerem zaznělo několik štěkavých zvuků a obě postavičky se rozdělili.

 

Zatímco tmavší z tvorečků se vrátil do chatrče, Gre se pomalu vydal hlouběji do údolí. Po několika krocích se zastavil u potoka, skrčil se do sedu a pomocí dlaně si začal nabírat vodu do tlamičky. Když utišil žízeň všiml si na protějším břehu potoka podivného listu odlišného od všeho okolo. List se nehýbal ve větru jako ty obyčejné zelené a byl takřka dvakrát větší. Navíc byla jeho barva podobná barvě oblohy nad údolím. Nic takového Gre zatím neviděl. List neměl ani ten správný tvar, zdálo se, že vyrůstá přímo ze země. Mech kolem jeho spodní části byl rozrytý jak si list prorazil svou cestu. Ve vzduchu se od listu pomalu šířila vůně jakou občas přinesl do pralesa blesk.

 

…

 

Gre a Gra se ten den vydali výš do údolí, tam kde rostla tilba a vydávala v tomto období plody. Údolí v těch místech sahalo nad pokrývku mlhy a prales zde byl sušší. Jenže tilba zde nebyla. Místo palouku kde obvykle rostla byla černá pustina v níž rostli ty divné listy od potoka. Jen u potoka byl jen jeden a zde jich byl celý trs. Kolem trsu se táhla černá spálená zem jako by do něho uhodil blesk a na okraji se krčilo několik zbylých rostlin tilby a jejich žluté plody. Gra se na okraji palouku zastavila u okraje černé skvrny a začala štěkavě naříkat, když se Gre vydal do středu černé plochy. Zatímco Gra pobíhala kolem a poštěkávala, Gre se dostal až k trsu. 

 

To co se jevilo jako rostlina s pláty listů takhle zblízka připomínalo spíš chatrč. Listy se ochlipovaly od kostry chatrče a uvnitř, uvnitř něco svítilo. Gre se prosmýkl dovnitř nedbajíce na nářek Gra. Vztáhl ručku po světle podobném tomu které vydávala samička fira když poletovala po pralese a hledala svého druha pevně přichyceného k hnízdu v němž se vylíhl. Gre ucítil na ručce chvění a pak nic nebylo. 

 

Přišel k sobě až v ručkách Gre která ho táhla pralesem k dutině v pohřebním stromu.

 

…

 

Tady nahoře nad planinou Smrtící chatrče měl Gre klid. Několik dešťů smylo černotu a palouk pomalu zarůstal novými rostlinkami tilby. Od té doby co Gra skončila v dutině, ve které chtěla skrýt před mnoha dešti jeho, mu zbělela srst na čumáku a rukou a jeden z jeho potomků ho vyhnal z původní chatrče se Gre usadil tady. Jeho kmen sem přestal pro tilbu chodit snad už dva deště po nálezu Smrtící chatrče a po té co v ní ztratil dvojici zvědavých mláďat. Sám chýši po odchodu Gra navštívil několikrát a vytahal kosti mláďat a nyní si uvědomoval, že žije déle než ostatní jeho druhu. Jeho matka přežila sedm dešťů, bratr šest a on zde nad planinou žije už osm a dva deště, zatímco Gra s ním byla dešťů jen pět. Nedokázal přesně spočítat kolik dešťů už sám viděl. 

 

Před minulým deštěm sešel dolů do rokliny kam ho zanesla touha vidět pohřební strom a květy života. Jeho návštěva vzbudila povyk a vřískot, tak jako občasný příchod vyhnance z cizích rodin, naštěstí se obešla bez toho aby na něj místní házeli kamení a vlastní trus. Vesnice se posunula kousek níže po mýtině a místo kde míval svou chatrč skrylo políčko naby dozrávající v matném svitu dne.

 

Gre se tenkrát bál jako nikdy v životě. Vztyčil se jak jen to šlo a se zdviženýma ručkama ze sebe vydal sérii těžkých skřeků. Vesnice se v ten okamžik vyprázdnila jak z ní utekl každý kdo mohl. U jedné z chatrčí zůstalo mládě krčící se u hromádky naby. Když k němu Gre došel ustrašené mládě mu podalo jeden z plodů a on si ho vzal a odešel. Na okraji mýtiny Smrtící chatrče se pak začaly objevovat z listů upletené košíky s nabou, někdy doplněné rybou z potoka a vždy pokryté květy života. 

 

A na planině Smrtící chatrče začal sídlit starý Bůh.