Předčasné resumé?

         Stále více si uvědomuji, že zatímco mé básnické "umění" zůstalo na úrovni řekněme středoškolských básní pro podobně postižené vrstevnice se všemi jejich nedokonalostmi a nádherou, jak básní tak dívek, moje osobnost se proměňuje někam k zapšklému starci bez ideálů a očekávání.

Seznámení

V sychravém podvečeru

prvně jsem viděl Tebe

nádhernou bledou dívku

tančila jsi na parketu

vznášela jsi se jako rudý motýl

Já sebral všechnu sílu

řekl si o tanec

vzal jsem Tě do náručí

a sražen silou Tvého zraku

přivoněl k vůni dlouhých vlasů.

Hrát však už přestaly

zašli jsme na pár deci vína

kecali hlouposti, smáli se jak malí

znám Tvoje jméno a Ty zas moje

hledím Ti do očí zelených

smějí se na mne kouzelně.

Jdeme zas tančit

propadnout melodii

ve světle hvězd jsme v jednom kole

zábava končí nad ránem

vedu tě mlhou domů k vám

loučíme se před vraty

líbáš mou horkou tvář

pak mizíš za dveřmi

odcházím s příslibem další schůzky

okouzlen Tebou.

Já nevím třeba je to normální hledat si spíše smutnější a pesimistickou hudbu, mít všechny události spojené s lidmi tak nějak u prdele a nechávat si kontakty pouze na pár snad nejbližších lidí. Eventuálně na ty které mohu využít ke svému prospěchu a ještě ke všemu být tak naivní a nechávat se využívat přes mé unavené dobré, snad tak a ne rovnou blbé, srdce. 

Kolik slov musím napsat abych byl uvnitř klidný

kolik slov budu muset zapomenout a neříct

kolik slov nedokáži vzít zpět a hlavně nechci

a  kolik jsem jich říci nedokázal

Kolik slov jsem neslyšel, protože jsem nechtěl

kolik slov neuslyším co nikdo nevysloví

kolik slov se ztratí v mlčení

a kolik zmizí v pochybnostech

Já vím všechno je to takové divné, třeba je život prostě takový nebo ho neumím žít, ostatně sám nevím, jestli mne vůbec jsem se tohle umění měl naučit já sám nebo mne ho někdo měl naučit. Netušíte?

V současné situaci vidím jedinou pozitivní část svého života, malou Klokana, která když je u mne dokáže mě rozpálit každý jeden den minimálně jednou úplně do běla, že bych ji nejraději zaškrtil a zároveň v době její nepřítomnosti plní značnou část mých myšlenek. Jen proto abych mohl být s ní dokážu zahodit své koníčky, kamarády, vykašlat se na práci, dělat ze sebe naprostého magora. A vůbec.

 

počítej životy těch
co jsi potkal
ovlivnil života běh
letmo je poznal

nechals kousek sebe
každému z nich
někdo dal tobě
nedal jeden z nich

zbyl jenom kousek
ze Tvého srdce
poslední kousek
nestačí už ...

 

 Nevím zda bych se neměl omluvit těm pár přátelům, jo stačili by mi mé dvě ruce abych je spočítal, a své rodině, že jsem takový odtažitý a většinou se ozvu jen když něco potřebuji. Chtěl bych vám všem říci, že sice nejsem člověk který by s vámi mluvil pravidelně, ale že na vás dosti často myslím a neumím si představit jak by můj život vypadal bez vás. Snad vám těchhle pár řádků, pokud na ně vůbec někdy narazíte, a u většiny z vás o tom pochybuji, bude stačit.

Ne neloučím se, jen mne posedla taková temnější podzimněnoční nálada a nad patláním bramborových placek jsem začal příliš přemýšlet. Už to skoro ani jinak neumím. Znáte mne, držím se daleko od lidí.V domě kde sedm let bydlím znám jménem nebo příjmením devět lidí z patnácti domácností. A jen u zlomku z toho dokážu dát do kupy obojí. Z celé vesnice k tomu přibudou další tři. Za ty roky jsem si k tělu pustil jen velmi málo dalších osob a čím jsem starší tím je to těžší a těžší a to zrovna tahle disciplína nebyla mou silnou nikdy. Opravdu NIKDY. Takže ten jeden člověk mimo okruh zaměstnání a bydliště je pro mne celkem dobrý rekord.

Snění

Jedinečná realita bytí
Existuje skutečně a nikde
Dá se v ní žít

Jedinečná realita bytí
Uzavřená v matném někde
Kde se dá snít



Nevím, snad se někdy ještě dám dohromady. Jedu na doraz a vše co mě za poslední dva roky a kus potkalo se na mě celkem podepsalo. Někdy se nepoznávám. Funguji jen na touze být dobrým tátou. A hledám v sobě touhu být možná i něčím jiným. Věřit svým koníčkům, lidem kolem mne, sobě.

Zase někdy.