Jsem úplně normální, věřte mi
Jak já bych to.
Týden se válím doma a prý tím zachraňuji republiku, hmm fajn, kdo ale zachrání moji příčetnost. Toustr se se mnou odmítá bavit a zarputile mlčí. Ráno mě místo budíku v 5:30 budí strakapoud rámusem v 6:50. Sekera opřená v koutě u věcí na kempování mi promlouvá do duše, pojď půjdeme vedle vypnout tu hlasitou televizi a třeba vypneme i někoho jiného. Začíná být dost přesvědčivá. Normálně jsem chodil na procházky a vyhýbal se blbům se stejným nápadem, včerejšek prolil, dneska vesele sněží a sněženky v takovém tom mini lesíku na poli, kdysi jsem věděl jak se tomu sakra říká, zmizeli pod nánosem sněhu. Do práce mě odmítají pouštět a cukrárny jsou zavřené. Zkouším šít roušky pro čtyřiašedesát pavích oček a dochází mi bavlna z rozstříhané noční košile. Bojím se otvírat lednici, jednak z ní vypadává piksla s hořčicí a jednak se bojím, že ji vyhazuje premiér vlády, tu pixlu, lednice zatím stojí na místě. První dvě paví očka která roušku dostala se podivně potácí hlavičkou dolů u dna akvária. V obchodech mě děsí maskovaní lidé a nikoho nepoznávám, ale to nevadí, nikoho tu neznám. Mazlím se s peřinou a šeptám jí, jak mě těší její věrnost. Už jsem se zmínil, že venku sněží? Tak teď i prší. Každý druhý den mi volá maminka s návrhy co zrovna nutně musím dojít koupit, protože už za chvíli určitě zavřou všechny obchody. Mám devadesát rolí toaletního papíru, sedmdesát dva konzerv s vepřovým, sedmnáct balení špaget a třicet čtyři půlkilových balení vřetýnek, sedm omáček na špagety, dvě sádla a jedno máslo. Litrová balení mléka jsem naskládal pod postel a teď na ni musím lézt ze židle.
Děsí mne hlasy z chodby.
Týden se válím doma a prý tím zachraňuji republiku, hmm fajn, kdo ale zachrání moji příčetnost. Toustr se se mnou odmítá bavit a zarputile mlčí. Ráno mě místo budíku v 5:30 budí strakapoud rámusem v 6:50. Sekera opřená v koutě u věcí na kempování mi promlouvá do duše, pojď půjdeme vedle vypnout tu hlasitou televizi a třeba vypneme i někoho jiného. Začíná být dost přesvědčivá. Normálně jsem chodil na procházky a vyhýbal se blbům se stejným nápadem, včerejšek prolil, dneska vesele sněží a sněženky v takovém tom mini lesíku na poli, kdysi jsem věděl jak se tomu sakra říká, zmizeli pod nánosem sněhu. Do práce mě odmítají pouštět a cukrárny jsou zavřené. Zkouším šít roušky pro čtyřiašedesát pavích oček a dochází mi bavlna z rozstříhané noční košile. Bojím se otvírat lednici, jednak z ní vypadává piksla s hořčicí a jednak se bojím, že ji vyhazuje premiér vlády, tu pixlu, lednice zatím stojí na místě. První dvě paví očka která roušku dostala se podivně potácí hlavičkou dolů u dna akvária. V obchodech mě děsí maskovaní lidé a nikoho nepoznávám, ale to nevadí, nikoho tu neznám. Mazlím se s peřinou a šeptám jí, jak mě těší její věrnost. Už jsem se zmínil, že venku sněží? Tak teď i prší. Každý druhý den mi volá maminka s návrhy co zrovna nutně musím dojít koupit, protože už za chvíli určitě zavřou všechny obchody. Mám devadesát rolí toaletního papíru, sedmdesát dva konzerv s vepřovým, sedmnáct balení špaget a třicet čtyři půlkilových balení vřetýnek, sedm omáček na špagety, dvě sádla a jedno máslo. Litrová balení mléka jsem naskládal pod postel a teď na ni musím lézt ze židle.
Děsí mne hlasy z chodby.
Komentáře
Okomentovat
Prosím važte slova a pamatujte, že svým příspěvkem děláte reklamu sobě, nikoliv mě.