Koala na dobírku

 "Ahoj, tady Kristýna, pamatuješ si mě Dane?" objevilo se jednoho dne na starém mailu, který už Daniel používal jen jako lapač spamu z internetových registrací.

Bodejť by nepamatoval, krásná letní láska s kaštanovýma vlasama do pasu. Co se na tři měsíce zjevila v Danielově životě asi před pětadvaceti lety a pak zmizela stejným stylem. Puf a byla pryč. Za pár měsíců se mu pak povedlo zjistit, že s rodiči do Austrálie.

Dobrá, přijede za týden, potřebuje někoho kdo by ji hodil do Nymburka, kde bydlívala její babička, zkontrolovat pozůstalost, než ji právník prodá. Danielovy se roztočila hlava, nikdy se mu nepovedlo zapomenout a celý mimo sebe ani nevěděl co vše slíbil. Když nadešel den K, zaparkoval svoje obouchané auto v hotelovém parkovišti v centru Prahy. Ještě se ani nestačil rozhlédnout po hotelové hale, když se k němu pritočila tmavovláska ve slunečních brýlích.
"Dobré ráno Dane, vůbec jsi se za ty roky nezměnil" prohlásila hlasem který vymazal čtvrt století života. Odvlekla Daniela do jídelny, kde mu představila plešatícího manžela, který cosi anglicky zamumlal a pokračoval v konzumaci snídaně.

Asi po hodince rozpačité konverzace vyjeli. Pomalu se prokousali Prahou ve které doznívala raní špička a lhali si o svých životech. Při zastávce za Prahou se vše trochu změnilo. Životy se trochu proměnili, nebyli tak růžové, dcera tady, dvě tam, hadi v kuchyni, rodiče pohřbeni v zemi kam je dovedla práce a kde si nikdy nezvykli. Opuštěný muž osamělý v pronajatém bytě skoro na konci světa. Vše barevnější v technicolorových barvách plných života.

Zanedlouho se objevila vilka na kraji města, zarostlá zahrada, oprýskaný plot a nedovřená branka, na cestičce před domkem stodvacítka na vypuštěných kolech z jedné strany podepřená špalky. Opadávající fasáda vilky podmalovávala šedou temnotu oken. Dveře snadno podlehli klíči na svazku a beze stopy skřípotu odhalili předsíň s chodbou a schody. Tenká vrstva prachu svědčila o relativně krátké nepřítomnosti majitelů, hnijící zbytky ve spíži pak náhlost jejich zmizení.

Kristýna s Danielem prohlíželi dům, nevětrané zatuchlé místnosti jednu po druhé. Tedy Kristýna je prohlížela, Daniel byl vlečen za ní, částečně pokračujícím rozhovorem, částečně zvědavostí a z nemalé části údivem jak moc a přitom jak málo se Kristýna změnila. V téhle čtyřicetileté ženě stále bylo vidět tu dívku kterou byla před lety v úplně jiné realitě. Daniel najednou znejistěl, opravdu slyšel, co slyšel? Nevěděl.

S nejistým úsměvem se zadíval na Kristýnu. "Povídám, chtěla bych se s Tebou milovat, tady a teď, tenkrát jsme to nestihli a já stále vzpomínala, co bylo, stále jsem do Tebe kouskem srdce zamilovaná. Hele, vím, že to nebude jako tenkrát, jsme jiní, možná příliš jiní. Ale v tuhle chvíli na tom vůbec nezáleží."

Vážně, který muž by dokázal odolat. Daniel ne, opravdu ne. Vlastně ani nechtěl, byl už celkem dlouho sám, několik seznámení se nevydařilo.
O několik hodin později vyložil Kristýnu před jejím hotelem, rozloučila se s ním jen letmým polibkem a pár slovy a odjel do svého samotářského doupěte. Znovu už se neozvala.

O dva a půl roku později se v Danielově mailu objevila dvojice obrázků sedícího klučíka s kudrnatými vlasy a modrošedýma očima, doprovázená jediným slovem. To slovo bylo ,,Děkuji". Daniel zkusil na původní i tuto novou adresu napsat, ale nedostalo se mu žádné odpovědi. Vlastně by ani nedokázal říci proč psal. Možná jen že zvědavosti. Možná úplně jiného důvodu. Těžko říct co se mu vlastně honilo hlavou.